Milá sestro, milý bratře,
děkujeme Ti za zájem o vůdcovský lesní kurz Ursus, ať už jsi mezi přijatými účastníky, nebo ať už ses na kurz tentokrát nedostal/a. Protože přihlašování na ročník 2020 provázely nemalé potíže se zklamáním na všech stranách, rádi bychom Ti ještě nabídli naše ohlédnutí za celou situací.
Před týdnem jsme se s týmem sešli na první poradě. Jedním z hlavních témat, které jsme řešili, bylo právě proběhlé přihlašování. Na Ursus se nám celkem během třiceti minut přihlásilo přes šedesát uchazečů a podle došlých e-mailů to dalších přibližně dvacet do uzavření přihlašování ani nestihlo.
V první řadě bychom se chtěli všem omluvit za problémy s nestabilitou skautISu, které nebylo možné předvídat. Pro jeho tým je to zpráva, že bez výrazného posílení hardwaru nepůjde skautIS používat jako jedinou přihlašovací možnost; odezva několika minut je naprosto nepřijatelná. My sami budeme příští rok přemýšlet o jiné technologii.
Obrovský převis účastníků nás přiměl – i ve světle toho, že podobně na tom jsou podle našich zpráv i všechny ostatní vůdcovské kurzy – se znovu podívat na počet frekventantů letošního Ursu, protože za každým nepřijatým uchazečem vidíme potenciálně odcházejícího vůdce oddílu. Po náročné debatě jsme se rozhodli navýšit jej o dva lidi, tedy na 26. Dotčeným náhradníkům už jsme poslali zprávu. Větší navýšení bohužel neumožňuje kapacita našich letošních základen; výrazné navýšení by si potom vyžádalo i úplnou změnu charakteru kurzu a s tím nevyhnutelně i pokles jeho kvality.
Jsme ale v týmu přesvědčeni, že problém, kterému čelíme, je širší, protože počet uchazečů posledních šest let stabilně roste napříč hnutím. Vidíme za tím jednak demografický posun, přinášející do vůdcovského vzdělávání silnější ročníky kombinované s větším množstvím dospělých nováčků a navrátilců, jednak souběh „pauz“ několika dalších VLK tento rok (Quo vadis, Falconeri, Velká Morava), za kterým stojí zčásti nešťastná synchronizace a zčásti zavádění nového (značně rozsáhlejšího) systému odborných činovnických kvalifikací (OČK). Ten zvyšuje náročnost sestavení komise zejména pro mladé a rychle se obměňující týmy, protože proces získání OČK je zdlouhavý a přidává se k podobně špatně kapacitně zajištěnému systému instruktorského vzdělávání. Věc podáváme jako podnět Mukókimu, organizačnímu zpravodaji; i když víme, že problém nemá jednoduché řešení, nenapadá nás nic lepšího než rozšířit řady vzdělavatelů buď návratem ze „vzdělavatelského důchodu“, nebo větším důrazem na výchovu nových.
Další otázka, s níž se potýkáme dlouhodobě, je způsob výběru frekventantů. V týmu panuje – po dlouhých debatách na toto téma – shoda, že nechceme mezi účastníky volit na základě kvality nějakého úkolu nebo závažnosti situace v daném oddíle, jako to dělají jiné kurzy, protože takový přístup je nutně subjektivní a my si ani nechceme vybírat „ty nejlepší“; záleží nám na vyváženosti kolektivu, který se na kurzu sejde. Proto (zatím) přijímáme na základě času přihlášení, byť jsme si vědomi, že tento systém je určen spíš pro období menšího zájmu, kdy rychlost přihlášení ukazuje více na zájem o kurz než na kvalitu internetového připojení. Pokračujeme v hledání lepšího řešení, i když už několik let na nic nepřicházíme.
Doufáme, že toto shrnutí uvolní alespoň část z nahromaděné frustrace na všech stranách, a přejeme všem poklidný zbytek svátků a dobrý lov v roce 2020. Zejména se pak těšíme na frekventanty nadcházejícího Ursu za čtyři měsíce v Měsíčním údolí!
Za tým Ursu 2020
Prófa